Moje cesta k lukostřelbě
Lukostřelbu jsem od vesmíru dostala jako odměnu za dobrý skutek…
V roce 2014 jsem při kupování odborné literatury pověřila kolegyni z práce, ať si vybere knihu pro své děti pod stromeček.
Vybrala knihu Hraničářův učeň od Johna Flanagana.
Když knihy dorazily, dala mi ji do ruky se slovy: „Tak si ji přečti, když jsi nám ji koupila…“ Přečetla jsem ji jedním dechem… Stejně jako dalších 14 dílů… Třikrát dokola…
V roce 2015 byl můj život v troskách. Má existence se skládala ze sezení u počítače, setkávání a cally s klienty, hádkami s manželem, marného čekání na miminko, 15ti kilogramy navíc a lahví „něčeho dobrého“ každý večer…
6. března 2015 jsem zase seděla u počítače. Ale tentokrát jsem nepsala zprávu klientovi. Začala jsem hledat lukostřelbu v okolí. Úplnou náhodou jsem narazila na Facebookové stránky LK Falcon. Jelikož jsem dohledala původní komunikaci, tak vím, že přesně v 15:09 jsem si změnila život.
Absolvovala jsem první tréninky v sokolovně, o pár měsíců později i venku, ale pořád to nebylo ono. Stát před terčovnicí a střílet dokola mě moc nebavilo. Ale pak Honza postavil v okolní střelnice pár pytlů vycpaných strečkou a já se zamilovala… A ta láska trvá do dnešních dnů.
O pár měsíců později jsem na tréninku potkala partnera mého života, rozvedla se, porodila dvě úžasné děti… A zbytek mého příběhu už znáte… A třeba se součástí mého života stanete díky společnému setkání…
Jak jsem vypadala s 15ti kily navíc… Ani make up nepomohl…
Jak vypadám teď… tož i po dvou dětech se cítím „trochu“ lépe 🙂