Moje cesta ke klubu byla pro mě kupodivu nečekaná. O této variantě jsem nijak dlouho nepřemýšlela.

Byla jsem aktivním členem LK Falcon, zastřešila jsem organizaci dvou klubových závodů na Búřově. Vše se zdálo fajn…

V takové chvíli často přijde ALE a taky přišlo. Narodila se mi Anitka – naše úžasná a živá holčička. Ve spojení s prvorozeným Vilíkem, který ještě nechodil do školky, několika klienty, pro které stále pracuji a projekty na podporu rozvoje montessori vzdělávání ve Valmezu už mi nezbýval čas ani energie na ježdění do Rožnova na tréninky.

Také jsem cítila, že hrk na dvě hodiny tam a zase hrk zpátky už mě neuspokojuje.

Uvědomila jsem si, že tréninky jsou pro mě hlavně sociální kontakt s ostatními lidmi. K setkávání potřebuji příjemné prostředí a pohodové lidi.

Když si chci zatrénovat, tak jdu střílet sama do klidu. Nejčastěji jezdím na 3D parkur na Búřově. Pod kopcem mám rodiče, kde nechám děti a mám prostor sama pro sebe.

Parkur založil můj bratr v roce 2018. Má mnoho aktivit a parkur dále nerozvíjel. Uvědomila jsem si, že pokud sem chci i nadále jezdit střílet, je potřeba se začít starat.

Poslední kousek do skládačky LK Dopohody doplnily jak jinak, než naše děti. Vilíkovi je 3,5 a Anitce 1,5 roku. Uvědomila jsem si, že chci na Búřově vytvořit malou dětskou základnu, kam se budou moci přidat až dorostou. Ze života dobře vím, že všechno chce svůj čas. Navíc cítím, že teď je ten správný čas, abych tuto komunitu začala tvořit.

K založení klubu jsou potřeba minimálně 3 lidé. Požádala jsem o spolupráci partnera a otce. Oba mě podporují a pomohou mi, když je požádám, za což jsem jim velmi vděčná. S přípravou naši klubovny mi moc moc pomohli nejen oni, ale i další přátelé. Pocit vděku, který jsem při opravách chajdalůpky na Búřově prožívala, mi dodává odvahu jít dát, protože cítím, že jdu správně.

Jsem sama moc zvědavá, co sem připíšu za rok nebo dva…

Moje cesta k lukostřelbě >>

Podpoříte růst hraničářů?